Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

V kinech zrovna běžel Pán prstenů a přesto, že si myslím, že to není film pro děti, tak jej polovina dětí znala. Aby také ne, když reklam a upoutávek byly plné noviny, dětské časopisy a televize. Ovšem Pán prstenů bez Hobita? To přece nejde. Takže jsme to napravili.

Hobit byl poměrně rozsáhlý projekt na tři kroužky. Hned na úvod byla dětem slíbena hra na hobití téma. Ovšem k té hře si musíme nejprve vyrobit hrací postavy a hrací plán. První hodinu jsme proto věnovali modelování postav. Ti, kdo znali Pána prstenů, měli samozřejmě už "své" postavy zvolené. Těm, kdo jej neznali, jsem vysvětlil stručně, o co jde. Mezitím co modelovali, předčítal jsem jim úryvky z knížky, aby měli představu, co to znamená, "cesta tam a zase zpátky". Tak se dozvěděli o Bilbovi a trpaslících, o čaroději Gandalfovi a cestě přes Elrondovu roklinku, o nebezpečnou cestu horami a přepadení skřety, následném útěku podzemními tunely, o cestě přes Temný hvozd plný nebezpečných pavouků a o Jezerním městě na kůlech nad vodou. Dozvěděli se také o drakovi Šmakovi a pokladu, který hlídá a o který mají trpaslíci zájem.

Další hodinu jsme barvili zaschlé postavičky a malovali pozadí - obrázky lesa, hor, jeskyní, osamělé hory, ale i hobitína a jezerního města.

A nakonec zvědavě očekávaná hra. Od Zuzčiné babičky jsem dostal balík papírových koleček, která sloužila jako hrací políčka. Některá políčka měla zespodu nakreslená různá nebezpečí pavouky a podobně), a kdo na ně šlápl, ten se dostal do potíží. Chvílemi postupovali všichni společně, chvílemi se rozdělili - ale v tazích se pravidelně střídali. Na konci došli do Šmakova doupěte, kde si vybírali poklad - kolečka měla zespodu napsáno, kolik bonbónů kdo vyhrává.

Hobiti děti úžasně zaujali a byla to jedna z nejlepších výtvarek. Celou dobu byli napjatí, jaká bude hra. Jejich postavičky byly vyzbrojeny meči a oštěpy, někteří měli postav více (Sabča asi sedm trpaslíků), jiní jen jednu. Během hry se pak úplně vžily do děje, povzbuzovaly hráče, kteří byli právě na tahu a se zatajeným dechem čekaly, co bude na spodní straně políčka, na které šlápnou.

13.3.2010, RJ

NAVRCHOLU.cz