"Do lesa" jsme se nejprve vydali s malými. Zatímco jsme tuší kreslili pařezy, povídali jsme si o tom, k čemu vlastně potřebujeme stromy. Ty, které rostou, i ty, které pokácíme. Při vybarvování pařezů se pak celkem hezky ukázalo, kdo se drží konzervativních barev a kdo se nebojí pustit fantazii z uzdy. Myslím, že s velkými na jaře vyrazíme do lesa doopravdy, barvit pařezy - a třeba je otiskovat na papír - tak jako pan Bryan Nash Gill.
Stromy nekácíme jen tak z rozmaru, stromy kácíme proto, abychom z nich získali dřevo. A z dřeva třeba desky. Pár prken jsme si také nakreslili.
Ale nejhezčí jsou stejně stromy ještě stojící, zejména teď na podzim. Takže pokračujeme s motorickými cvičeními a tuší malujeme větve, které se postupně spojují a běží až dolů, do kořenů. Pěkně jednu čáru za druhou, vedeme ruku tak, aby se linky nekřížily. Někdy to jde, někdy ne - jako v lese.
V tanečních hodinách pro starší a pokročilé (ne, kecám, ve sklepě fakt netančíme...) se nespokojíme s obyčejným lesem, musíme mít rovnou prales. Technika: otisk papírových matric. Barevný soutisk dvou až tří vrstev - stromy, zvířata, listy...
6.12.2012, RJ