Podzim zbarvil lesy do žluta a do hněda a my vyrazili, alespoň v naší fantazii, právě do takového lesa. Kromě spadaného listí jsme v něm ale narazili i na loupežníky a jak už to tak bývá, místo abychom si správně výchovně řekli: ne ne, loupit se nemá a být loupežníkem je špatná morální vlastnost, my jsme se přidali k loupežníkům, vyrobili jsme si ze spadaného listí loupežnické klobouky a takto maskováni naloupili spoustu pokladů, které jsme nejprve ukryli a pak zase objevili - no, někteří je mají ještě nevyzvednuté v truhlici ve sklepě, tak dobře jsou tam ty poklady ukryté. Na svou obhajobu musím říct, že romantizování loupežníků je základním motivem literatury od Karla Hynka Máchy přes Karla Čapka až po Ivana Olbrachta a dříve nebo později by stejně v dětech touhu stát se loupežníkem někdo vyvolal.
Poklady jsme dělali z keramické hlíny, kromě dukátů, zlaťáků a jiných mincí vznikla i řada náhrdelníků, zdobených pohárů a v neposlední spousta starých rezavých klíčů od tajných dveří a tajných truhlic. Klobouky jsou z papíru, polepené suchým listím.
Příště se ale pustíme do stavby hradu, když je v kraji tak nebezpečno.
27.11.2011, RJ