Jak bylo v Konici?

Počasí nás neustále strašilo šedými mraky rychle letícími oblohou. Občas z nich zapršelo, ale naštěstí vždy jen na chvíli. Přesto jsme ne vždy stihli poschovávat bloky včas a tak některé kresby a malby jsou doplněny kaňkami od dešťových kapek - alespoň je vidět, že jsme skutečně malovali venku.

A venku jsme byli opravdu hodně. V pátek jsme se vydali do Přemyslovic, kde jsme kreslili v okolí větrného mlýna. Zatím jen tak opatrně, tužkou do skicáku. Mlýn, plot plný hrnců, křížek u cesty, holubník v zahradě - tolik témat na dosah ruky! A od tužky k akvarelu - no, teda skoro, koupání v bazénu na Stražisku vlastně není akvarel. Odpoledne se mraky ztratily a podvečer jsme strávili okolo Konického zámku a kostela s perem a tuší v ruce. Při kreslení hodin na věži si člověk uvědomil, jak rychle čas nad obrázkem utíká...

Sobotní ranní zátiší pod stromy zahrady nekompromisně ukončila dešťová přeháňka, po které následovaly experimenty - to kupodivu všechny bavilo nejvíc, házet štětce kolem sebe a špinit si chodidla v lavóru s barvou... Po dekontaminaci jsme se vydali do sousedního Jesence, kde místní kostel původně připisovaný Janu Santinimu nabídl další motivy pro pera a tuše. Úplný večer patřil lampionům - původní myšlenka na světýlka tiše osvětlující zahradu se nečekaně zvrhla v hapenning plný hořících lampionů. Hasiči zasahovat nemuseli.

Nedělní dopoledne jsme se vrátili do dětství a stavěli si v lese objekty ze šišek a větví - nazvali jsme to sice landartem, ale k pravému landartu musíme příště sebrat více odvahy a nebát se nechat po sobě výraznější stopu.

Ty tři dny soustředění hrozně rychle utekly - nápadů bylo dvakrát tolik, než nám čas dovolil. Výstupem je pár perokreseb, pár zatiší a poskládané šišky v lese - je to málo? Není, je to slibný začátek. Kreslení a malování venku všechny zaujalo a rozhodně si je zase brzy zopakujeme.

Více fotek najdete v galerii a ještě více pak v našem albu na Picase

3.7.2011, RJ

NAVRCHOLU.cz